Když si loni někdy v září zakoupila moje mladší dcerka krásné vínové plesové šaty, ve kterých vypadá jako princezna, hned se se mnou domlouvala na sutaškových náušnicích. Původně jsem plánovala, že je nadělí pod stromeček Ježíšek, ale zoufale se mi do nich nechtělo – je to piplavá práce náročná na přesnost a já sutašky držela naposledy někdy před dvěma lety, kdy jsem si šila svoje náušnice. Navíc to nehořelo, protože plesová sezóna kvůli C19 letos stejně asi nebude.
Náhrdelník Tori
Doma ve své sbírce mám několik speciálních kabošonů, které si žádají trošku víc než jen obyčejné obšití. Zaprvé jsou dražší a zadruhé jsou zajímavé svojí kresbou. Také se s nimi nerada loučím. Mezi takové moje přepýšky patří i simbircit z Ruska:
Bianca a Carrine
Tak, a jsou tu další dva náhrdelníky letošního roku – jednodušší Bianca s labradoritem pro každodenní nošení a trošku zdobnější Carrine se speciálním kabošonem, o kterém se dozvíte více níže.
Nejprve tedy Bianca:
Náhrdelníky Marietta a Ophelia
Představuji dva náhrdelníky, které od sebe dělí pár dnů, ale zároveň jeden rok – náhrdelník Marietta je poslední dokončený šperk roku 2020 a Ophelia zase první, který jsem ušila v roce 2021.
Čas letí jako splašený
Je to k nevíře, ale už je za námi i Štědrý den! – a to jsem měla představu, že na blog napíšu minimálně každý měsíc alespoň jeden článek, kdy shrnu celý měsíc a dám sem šperky, které jsem ušila. Budu se muset polepšit.
Musím se pochlubit – prodala se mi moje první samostatná vinutka – bouchli jsme doma šampíčko, protože na to, že jsem se vše učila sama, to považuji za neskutečný úspěch:
Vinu, vinu, vinu……..
Už v minulém článku jsem se zmínila, že tento rok je u mě rokem přelomovým – kromě splněného snu v podobě dílničky na vinutky se mi ještě podařilo změnit zaměstnání. Od září jsem začala pracovat na vysněný zkrácený úvazek. Jak s oblibou říkám: sny se prostě plní.
Nový začátek – blog a vinutky
Musím moc poděkovat svému sluníčku – Barborce, že se ujala vytvoření mého nového blogu a tím mi vytrhla trn z paty. Starý blog, který jsem měla na epona.svetu.cz, pro mě totiž ztratil smysl poté, co jsem v galerii vyčerpala místo a už mi tam nešly přidávat další fotky mých šperků.
Za ten téměř rok, kdy jsem přidala na starý blog poslední článek, se toho poměrně dost událo – a teď nemyslím jen covid, který určitě převrátil život naruby většině z vás. Začalo to tím, že jsem od svého (v té době již bývalého) šéfa dostala k Vánocům kahan, a protože se také již definitivně loučil před odchodem do důchodu, tak to byl zároveň i dárek rozlučkový. O tom, že budu mít svoji dílnu na vinutky jsem snila nějakých 8 let – od té doby, co jsem byla poprvé s rodinou na dovolené v Jizerkách a viděla naživo, jak nad plamenem ze skleněných tyčinek vznikají vinuté perle. No, a tím, že jsem dostala kahan, se vše dalo do pohybu. Po Velikonocích jsme podnikli poslední pokus o koupi zanedbaného pozemku, který sousedí s naší zahradou. Základy jejich chaty by byly perfektní základy mé dílny. Bohužel sousedi si zahradu chtějí nechat, tak jsme museli vymyslet náhradní řešení. Zkrátím to: po počátečních peripetiích s úřady, kdy jsou povoleny jen stavby do velikosti 2 x 2 m ( i přesto se v okolí staví, jen načerno), přestože se jedná o dřevěnou chatku bez kamenných základů, jsem díky manželovi ( a za to mu patří opravdu velký dík!) mohla na konci července poprvé zapálit kahan ve své vysněné nové dílně!
