Čas letí jako splašený

Je to k nevíře, ale už je za námi i Štědrý den! – a to jsem měla představu, že na blog napíšu minimálně každý měsíc alespoň jeden článek, kdy shrnu celý měsíc a dám sem šperky, které jsem ušila. Budu se muset polepšit.

Musím se pochlubit – prodala se mi moje první samostatná vinutka – bouchli jsme doma šampíčko, protože na to, že jsem se vše učila sama, to považuji za neskutečný úspěch:

Pokračovat ve čtení “Čas letí jako splašený”

Nový začátek – blog a vinutky

Musím moc poděkovat svému sluníčku  – Barborce, že se ujala vytvoření mého nového blogu a tím mi vytrhla trn z paty. Starý blog, který jsem měla na epona.svetu.cz, pro mě totiž ztratil smysl poté, co jsem v galerii vyčerpala místo a už mi tam nešly přidávat další fotky mých šperků.

Za ten téměř rok, kdy jsem přidala na starý blog poslední článek, se toho poměrně dost událo – a teď nemyslím jen covid, který určitě převrátil život naruby většině z vás. Začalo to tím, že jsem od svého (v té době již bývalého) šéfa dostala k Vánocům kahan, a protože se také již definitivně loučil před odchodem do důchodu, tak to byl zároveň i dárek rozlučkový. O tom, že budu mít svoji dílnu na vinutky jsem snila nějakých 8 let –  od té doby, co jsem byla poprvé s rodinou na dovolené v Jizerkách a viděla naživo, jak nad plamenem ze skleněných tyčinek vznikají vinuté perle. No, a tím, že jsem dostala kahan, se vše dalo do pohybu. Po Velikonocích jsme podnikli poslední pokus o koupi zanedbaného pozemku, který sousedí s naší zahradou. Základy jejich chaty by byly perfektní základy mé dílny. Bohužel sousedi si zahradu chtějí nechat, tak jsme museli vymyslet náhradní řešení. Zkrátím to: po počátečních peripetiích s úřady, kdy jsou povoleny jen stavby do velikosti 2 x 2 m ( i přesto se v okolí staví, jen načerno), přestože se jedná o dřevěnou chatku bez kamenných základů, jsem díky manželovi ( a za to mu patří opravdu velký dík!) mohla na konci července poprvé zapálit kahan ve své vysněné nové dílně!

Pokračovat ve čtení “Nový začátek – blog a vinutky”