Teploty už trošku povyskočily a tak mohu trávit v dílničce vinutím korálků trošku více času než v březnu a dubnu. Od loňska, kdy jsem začala vinout, svádím boj s nastavením kahanu, aby nebyly korálky začouzené – na podzim to už vypadalo o maličko lépe, ale stejně jsem pořád nedokázala vypozorovat to správné nastavení. Na jaře jsem začínala celý proces znovu a po dvou měsících více či méně začuzených korálků jsem pomalu propadala zoufalství. Hrozně moc mi chyběl nějaký kurz! Úplně začáteční peripetie a obrovské zklamání z práce jsem popsala ve svém březnovém článku. S pocitem, že to musím přece zlomit, jsem si na začátku května vyhradila jeden den na pozorování, co kahan dělá při různém nastavení – vinula jsem šípky, u kterých je to vidět téměř hned a také rychleji chladnou. Sice mi bylo líto plácat drahou červenou barvu na něco, co možná nebude použitelné, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení. A pak to přišlo – šípek byl čistý a já najednou přesně věděla, jaké nastavení musí být:
Souprava s amonitovými simbircity
Šití této soupravičky jsem si opravdu užívala – jednak jsem tvořila z luxusních kamenů, které si tak nějak samy řekly, jak by chtěly být obšité, a jednak jsem ji dělala pro jednu velmi milou zákaznici, která mi dala v tvorbě naprosto volnou ruku.
Ne, opravdu se neflákám…..
Slibně nastartovanou frekvenci sem napsaných článků jsem bohužel přerušila. Samozřejmě, že jsem nepřestala šít úplně, jen asi poslední týden mi jehla a korálky nic neříkaly. I ty vinutky jsem musela o víkendu oželet – prostě byly na programu důležitější a neodkladnější věci.
Náušnice Alfonsina a brož Safina
Dny se mi slévají do jednoho celku, který je nabourán pouze pátečním úklidem a víkendem, i když ani tady není únik ze všednosti. Mám štěstí, že můžu aspoň chodit do práce, protože to už by byl jeden den jako druhý tuplem. Těšila jsem se, že už bude konečně jaro, a já vytáhnu minimálně jednou týdně kolo, a zajedu si na zahradu do dílny – místo toho jsme v pátek (a nejen v pátek) vstávali do zasněženého rána:
Náhrdelník Dia a radosti i strasti současného bytí
Náhrdelník Dia byl hotový už minulý týden, ale chuť vypsat se ze svých dojmů a emocí je až dnes.
Pokračovat ve čtení „Náhrdelník Dia a radosti i strasti současného bytí“
Na šípkové téma
Už při šití náhrdelníku Mezi šípkovými růžemi mě napadlo, že bych mohla vytvořit ještě náušnice, prstýnek a brož. Tak tady jsou:
Mezi šípkovými růžemi
Tohle je přesně ten typ náhrdelníku, který si žije svým životem a nějaké plány, jak by měl vypadat, zůstaly jen v představách. Prapůvodní myšlenka byla, že obšiju tento magicky zelený chromchalcedon a všude okolo něj budou jen kvítky, které přejdou do spirálek se zapínáním, pak jsem přidala onu spirálu, která měla držet tvar náhrdelníku, a ušila dva šípkové květy, protože měly něžné barvy, které se hodily k té krásné zelené… Ale v ten okamžik se mi to úplně nezdálo jako dobrý nápad, tak přibyly i lístky šípkových růží a byl z toho šípkový keř…..
Náhrdelník Loretta a náušnice Taina
Dnes Vám představím náhrdelník Loretta s měsíčním kamenem a náušnice Taina se skleněnými kabošonky v petrolejové barvě.
Loretta patří k těm jednodušším náhrdelníkům určeným ke každodennímu nošení do práce nebo kamkoliv jinam. Obyčejné jednobarevné tričko nebo halenku rázem povznese na neotřelý model. Chce to jen vyzkoušet….
Sutaškové náušnice pro Týnku
Když si loni někdy v září zakoupila moje mladší dcerka krásné vínové plesové šaty, ve kterých vypadá jako princezna, hned se se mnou domlouvala na sutaškových náušnicích. Původně jsem plánovala, že je nadělí pod stromeček Ježíšek, ale zoufale se mi do nich nechtělo – je to piplavá práce náročná na přesnost a já sutašky držela naposledy někdy před dvěma lety, kdy jsem si šila svoje náušnice. Navíc to nehořelo, protože plesová sezóna kvůli C19 letos stejně asi nebude.
Náhrdelník Tori
Doma ve své sbírce mám několik speciálních kabošonů, které si žádají trošku víc než jen obyčejné obšití. Zaprvé jsou dražší a zadruhé jsou zajímavé svojí kresbou. Také se s nimi nerada loučím. Mezi takové moje přepýšky patří i simbircit z Ruska: