Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí

V podstatě celý únor jsem si „hrála“ s modrými sodality a snažila se z nich ušít soupravu tak, aby nebyla přezdobená a vhodně doplňovala modré krajkové šaty. Nejprve jsem obšila kabošony sodalitu a různě je mezi sebou kombinovala a zkoušela, jak půjdou k sobě a jaký vlastně tvar bude mít náhrdelník. A tohle je tedy výsledek:

Pokračovat ve čtení „Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí“

Vyhlížení jara a pocit promarněného času

Dny teď utíkají pořád tak nějak stejně – i proto je článek po delší době, než jsem plánovala. Jediné, co stojí za zmínku je, že jsem po téměř dvouleté přestávce vynucené covidem opět začala chodit cvičit.  Poprvé jsem se s Port De Bras potkala někdy před 11 lety, kdy to byla novinka. Před tím jsem dva roky chodila na orientální tance, které se mi neskutečně líbily, ale jsem kopyto, které si absolutně nepamatuje choreografie a ladnost pohybů jsem také do vínku moc nedostala, takže bylo velmi rychle rozhodnuto, kterému cvičení dám přednost. Ale pravdou je, že i nadále tíhnu k orientálnímu typu šperků, což je vidět i na tomto náhrdelníku s labradoritem:

Pokračovat ve čtení „Vyhlížení jara a pocit promarněného času“

Jak mi covid změnil plány

Když už jsem začínala doufat, že se letošní Mikulášské Minerály opravdu uskuteční, hodil mi do mých plánů vidle covid. Kde se vzal, tu se vzal – nikdo neví odkud. Teda, vím jen, že ho přinesl manžel (mimochodem dvakrát otečkovaný), ale kde ten k němu přišel, se nám zjistit nepodařilo.  Všichni, se kterými se v posledním týdnu viděl, byli zdraví jako řepy, v práci taky nikdo nový s covidem….nechápeme to, ale je to tak. Manžel si poležel tři dny s rýmou a kašlem, v neděli jsem začala kašlat i já – protože spolu spíme v posteli, tak nic divného, prostě rýma, řekli jsme si. Jenže v pondělí jsem neprošla plivavacím testem v práci – byl pozitivní.  Ještě na pondělní dopoledne  se mi podařil sehnat termín na PCR testy a ty byly také pozitivní. Takže potvrzeno.

Pokračovat ve čtení „Jak mi covid změnil plány“

Náhrdelník Kristel a dovolená v Jeseníkách

A je tu podzim, zatím ještě docela teplý a hezký, ale brzy ho vystřídá období, které nemám vůbec ráda. Nesnáším vstávání do práce za tmy, nesnáším to pošmourno, mlhavo, pršavo, ale hlavně trpím nedostatkem sluníčka a světla. V šest večer mám pocit, že už nemá cenu nic začínat a že bych se měla pomalu přesunout do postele….tohle období je pro mě prostě neveselé truchlivé.  Ještěže mám aspoň ty korálky, které vnáší do těchto pošmourných dnů světlo, barvy a radost. A jedním z těchto krásně barevných náhrdelníků je i náhrdelník Kristel:

Pokračovat ve čtení „Náhrdelník Kristel a dovolená v Jeseníkách“