Čas jsem nejen nedohnala, jak jsem slibovala v minulém článku, ale dokonce o dva měsíce protáhla…Já to nechápu, vždycky jsem si plánovala, jak budu mít spoustu volného času, až budu dělat na zkrácený úvazek, ale opak je pravdou. Je fakt, že nejsem tak extrémně unavená, protože mám čas i odpočívat, ale pořád mám co dělat a rozhodně se nenudím. Takže navazuji na minulý článek, ale paměť je krátká, tak možná nebudou všechny události hezky chronologicky poskládané.
Na podzim a začátkem zimy jsem pracovala hlavně na objednávkách, jednou z nich je i tato souprava se zeleným avanturínem:
Náramek má kovovou výztuž a moc hezky se nosí:
Další soupravičkou byla souprava pro bývalou kolegyňku:
Kromě šití šperků jsem naskočila do své nové životní role – a to role babičky! Holčička se narodila o tři týdny dřív, takže byla malinká a kombinace nižší porodní váhy s novorozeneckou žloutenkou si vyžádala moji přítomnost a pomoc přes vánoční svátky. Vůbec mi nebylo líto, že se mi Vánoce slily do jednoho bloku, byla jsem šíleně nevyspaná a dárky jsme si rozdávali až v lednu, já dostala jedinečnou příležitost se s mrňouskem užít a navázat křehké pouto, za což jsem neskutečně vděčná. A samozřejmě jsem byla moc ráda, že jsem pomohla ty těžké chvilky překlenout i své velké holčičce, teď už mamince…. Byl to měsíc, kdy jsem nešila, protože nebyla síla, ale radovala jsem se z každého dne a čekala na nové fotky a zprávy, jak se holkám daří.
Někdy v lednu jsem pak ušila tento náramek pojmenovaný Souznění:
Ten kámen je labradorit, a měl v sobě něco magického. A já mám velkou radost, protože si o něj napsala kamarádka, takže je v dobrých rukách.
Jela jsem na náramkové vlně – vznikl další náramek, tentokrát bez výztuže a v letních barvách. Kamínek je barvený magnezit a říční perly.
Ten už je taky fuč.
Náušničky byly pro moji dceru, a teď nevím, jestli jako vánoční nebo narozeninový dárek, ale na tom asi nezáleží. Kamejky jsem měla nachystané asi půl roku, Barča si na ně musela počkat. A teď jsem zvědavá, jak dlouho je bude nosit, než jí je bude z uší rvát prďolka.
Jednoduchá brožka byla také dárkem, od kolegyňky kolegyňce:
Moje vinutky v hlavní roli – vánoční dárek pro moji kolegyňku a šéfovou v jedné osobě:
Začátkem března jsme byli lyžovat ve Schladmingu, tentokrát sami, bez dětí. Počasí se nám během těch čtyř dnů vystřídalo snad všechno – od sněžení první den, přes oblačno a polojasno až po krásné slunečné počasí poslední den. Doma na nás čekala Barunka s mrňouskem, protože jim v domečku dělali podlahy, tak jsem si v pondělí vzala ještě dovolenou, abychom se měly možnost užít. A bylo to moc fajn.
Plná sil jsem se vrhla na soupravu pro další kolegyňku v práci, tentokrát je s andělským kamenem – serafinitem z Ruska. Bohužel se hodně špatně fotí, ale naživo je úžasný:
Náušnice jsou ze skleněných kabošonků:
Opět sada mých vinutých perlí z podzimka, doplněné o velké kulaté říční perly.
Protože mi v podstatě žádný z náramků nezůstal, ušila jsem další, opět s výztuhou a nádherným chalcedonem z Namibie. Má trošku netradiční barevnou kombinaci, ale nemohla jsem jinak:
Byla to piplačka, asi nejhorší je to začištění a obšití po obvodu.
Tyto kameny z Polska miluju, je to silicit, kámen optimismu nebo také rohovec. A má nádhernou kresbu, jen se mi málokdy podaří na burze ulovit kousek, který má i krásný tvar. A tento je prostě jedinečný, však měl také hned majitelku:
Bohužel se nedal dobře nafotit, odstíny jsou více jako bílé zlato, takové studenější. Prostě krasavec:
Tohle je zajímavost, na kterou jsem narazila na burze minerálů poprvé – antigorit z Německa. Opět foťákem nezachytitelná hebkost kamene, taková sametově mechová a odstín kytiček je opět bílé zlato. Naživo je úžasný!
Ten na svoji majitelku teprve čeká, ale je možné, že si ji najde na výstavě Minerály Brno, kde budu mít již tradičně koncem května stánek.
Brožky z půlek vinutých perlí. Vždycky mě moc mrzí, když vytáhnu z chladícího substrátu korálek, pěkně mu vyčistím dírku, odložím ho mezi čisté korálky nachystané na odnos domů a za chvíli se ozve takové jemné křupnutí….a to pak jen se smutkem v očích zjišťuji, že je to opět ten nejhezčí…. Takže toto je další možnost jak dát těmto korálkům novou šanci. Jmenují se Mlhoviny:
A tohle je poslední náhrdelník, který zde ukážu, opět z vinutých perlí z podzimka a říčních perlí:
Nad námi je zase zemětřas, sousedi se chovají jako hovada. Touha po domečku je stále silnější, tak snad nám to brzy vyjde, protože toto je o nervy – to byla jen taková malá vsuvka na závěr.
Příště se můžete těšit na nové šperky i vinutky, protože vinutkovou sezónu jsem už zahájila a na kole už také slízám o kousek dál, takže je to všechno parádní!