Vyhlížení jara a pocit promarněného času

Dny teď utíkají pořád tak nějak stejně – i proto je článek po delší době, než jsem plánovala. Jediné, co stojí za zmínku je, že jsem po téměř dvouleté přestávce vynucené covidem opět začala chodit cvičit.  Poprvé jsem se s Port De Bras potkala někdy před 11 lety, kdy to byla novinka. Před tím jsem dva roky chodila na orientální tance, které se mi neskutečně líbily, ale jsem kopyto, které si absolutně nepamatuje choreografie a ladnost pohybů jsem také do vínku moc nedostala, takže bylo velmi rychle rozhodnuto, kterému cvičení dám přednost. Ale pravdou je, že i nadále tíhnu k orientálnímu typu šperků, což je vidět i na tomto náhrdelníku s labradoritem:

Pokračovat ve čtení “Vyhlížení jara a pocit promarněného času”

Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník

Nápad, že pojedeme lyžovat do Schladmingu, jsme upekli v sobotu po obědě, kdy jsme seděli s dcerou a jejím přítelem a probírali novinky.  Bylo to spontánní a hrozně rychlé rozhodnutí a do poslední chvíle nebylo jasné, zda pojedeme. Chata byla sice obsazená, ale protože se občas stalo, že některá rodina neprošla PCR testy, rýsovala se možnost, že by mohlo být volno. Dcera si zašla pro jistotu na PCR test v pondělí, já a manžel jsme byli v ochranné lhůtě 90 dnů od prodělání covidu , takže jsme nemuseli (jinak bych asi nikam nejela).

Pokračovat ve čtení “Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník”