Vyhlížení jara a pocit promarněného času

Dny teď utíkají pořád tak nějak stejně – i proto je článek po delší době, než jsem plánovala. Jediné, co stojí za zmínku je, že jsem po téměř dvouleté přestávce vynucené covidem opět začala chodit cvičit.  Poprvé jsem se s Port De Bras potkala někdy před 11 lety, kdy to byla novinka. Před tím jsem dva roky chodila na orientální tance, které se mi neskutečně líbily, ale jsem kopyto, které si absolutně nepamatuje choreografie a ladnost pohybů jsem také do vínku moc nedostala, takže bylo velmi rychle rozhodnuto, kterému cvičení dám přednost. Ale pravdou je, že i nadále tíhnu k orientálnímu typu šperků, což je vidět i na tomto náhrdelníku s labradoritem:

Pokračovat ve čtení “Vyhlížení jara a pocit promarněného času”

Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník

Nápad, že pojedeme lyžovat do Schladmingu, jsme upekli v sobotu po obědě, kdy jsme seděli s dcerou a jejím přítelem a probírali novinky.  Bylo to spontánní a hrozně rychlé rozhodnutí a do poslední chvíle nebylo jasné, zda pojedeme. Chata byla sice obsazená, ale protože se občas stalo, že některá rodina neprošla PCR testy, rýsovala se možnost, že by mohlo být volno. Dcera si zašla pro jistotu na PCR test v pondělí, já a manžel jsme byli v ochranné lhůtě 90 dnů od prodělání covidu , takže jsme nemuseli (jinak bych asi nikam nejela).

Pokračovat ve čtení “Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník”

Ohlédnutí za rokem 2021

Minulý rok byl pro mě o hodně klidnější než rok předchozí, který byl plný životních změn. V podstatě bych řekla, že se nic nedělo – nastavila jsem si režim v práci, co bych ráda stihla doma a zbylo mi i dost času na tvoření – přes léto jsem pilně pilovala kuličky vinuté nad kahanem, od října pak přišly na řadu šité šperky. Tohle je poslední náhrdelník roku 2021 pojmenovaný Ledové květy, který by se ale spíše měl jmenovat Nenafotitelný:

Pokračovat ve čtení “Ohlédnutí za rokem 2021”

Jak mi covid změnil plány

Když už jsem začínala doufat, že se letošní Mikulášské Minerály opravdu uskuteční, hodil mi do mých plánů vidle covid. Kde se vzal, tu se vzal – nikdo neví odkud. Teda, vím jen, že ho přinesl manžel (mimochodem dvakrát otečkovaný), ale kde ten k němu přišel, se nám zjistit nepodařilo.  Všichni, se kterými se v posledním týdnu viděl, byli zdraví jako řepy, v práci taky nikdo nový s covidem….nechápeme to, ale je to tak. Manžel si poležel tři dny s rýmou a kašlem, v neděli jsem začala kašlat i já – protože spolu spíme v posteli, tak nic divného, prostě rýma, řekli jsme si. Jenže v pondělí jsem neprošla plivavacím testem v práci – byl pozitivní.  Ještě na pondělní dopoledne  se mi podařil sehnat termín na PCR testy a ty byly také pozitivní. Takže potvrzeno.

Pokračovat ve čtení “Jak mi covid změnil plány”

Burza v Tišnově a nějaké nové šperčíky

Tak to vypadá, že počasí definitivně ukončilo moje vinutkové snažení. V dílně už je zima a kahan začíná díky vzdušné vlhkosti korálky špinit. Ještě mi sice trocha plynu v bombě zůstala, ale když nejsou korálky čisté, tak to nemá cenu. Zato mám ale shrabanou větší část zahrady, což se taky počítá. Po večerech už zase šiju a toto je hotový náhrdelník, který jsem zmiňovala v minulém článku:

Pokračovat ve čtení “Burza v Tišnově a nějaké nové šperčíky”