Tímto článkem se vrátím v čase až do května, kdy byla naší noční můrou podlaha v chatě. Celý problém byl opravdu způsobený takovou hloupostí, jako je zakrytí parozábranou, kdy podlaha nedýchala a srážela se tam veškerá vzdušná vlhkost a zbytky vlhkosti ze dřeva. Potvrdili nám to nezávisle tři různí lidé, kteří se zabývají stavbami, a nakonec to uznal i majitel firmy, která nám chatu stavěla. Po prvotním šoku, že máme v chatičce dřevomorku, což se nakonec nepotvrdilo, se dostavilo v různých vlnách a v různé míře zoufalství, co s tím budeme dělat. Nic totiž nešlo podle plánu……
Frederica a trápení s chatou
Dubnové počasí bylo vskutku aprílové -ve dny, kdy bych mohla jet na zahradu, většinou pršelo nebo byla zima, a tak jsem se věnovala spíše šitým šperkům. Náhrdelník Frederica s lemon chryzoprasem:
Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí
V podstatě celý únor jsem si „hrála“ s modrými sodality a snažila se z nich ušít soupravu tak, aby nebyla přezdobená a vhodně doplňovala modré krajkové šaty. Nejprve jsem obšila kabošony sodalitu a různě je mezi sebou kombinovala a zkoušela, jak půjdou k sobě a jaký vlastně tvar bude mít náhrdelník. A tohle je tedy výsledek:
Pokračovat ve čtení „Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí“
Souprava Spadlé hvězdy
Souprava Spadlé hvězdy vznikla tak nějak omylem. Ten červený jaspis mi totiž nedával spát, a tak jsem přemýšlela, co s ním. Podle šedivých žilek v něm jsem k němu vybrala korálky v barvě hematitu, a protože jsem potřebovala zamaskovat nahoře docela velkou díru, dozdobila jsem ho šitými hvězdičkami:
Skryté poselství a volby za námi
Za ten měsíc a kousek od posledního článku mi přibylo docela dost šperků, tak se s nimi jdu pochlubit. Náhrdelník Skryté poselství s jaspisem jsem stihla ještě těsně před závěrem loňského roku:
Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem
Do prosince jsem vjela rychlostí rozjetého vlaku a v podstatě se zastavila až po vánočních svátcích. Nevím, jestli to souvisí s věkem nebo opravdu byl letošní rok v tomto směru výjimečný. Každopádně celým rokem se jako červená nit táhl neodbytný pocit, že nic nestíhám a že dny v kalendáři utíkají jako splašené. Začalo to už v lednu, kdy jsem se začala víc učit na květnové Zkoušky odborné způsobilosti, kdy se s přibližujícím se dnem „D“ přímo úměrně zkracovaly dny a ke konci už mi splynuly do jednoho celku. Pak jsem se trošinku oklepala, ale už tu bylo léto, které uteklo jako voda. Celé září jsem strávila v nemocnici a na neschopence, práce na mě počkala, takže jsem se z toho všeho ještě nevzpamatovala a je tu konec prosince. Ale i tak jsem po večerech něco málo stihla ušít:
Pokračovat ve čtení „Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem“
Listopad – měsíc minerálů v Tišnově a v Brně
Nějak se mi nechce věřit tomu, že už je za námi i ten pošmourný a mokrý listopad. To je měsíc, který mám z celého roku nejméně ráda. Pořád čekám, že se všechno zpomalí a budu mít čas zalézt pod deku s knížkou nebo si sednout ke korálkům a zpracovat sady vinutých perel, které jsem si nadělala v létě, a opak je pravdou. Den za dnem utíká a já mám stále pocit, že nic nestíhám.
Ale něco jsem přece jen po večerech stihla – pár nových šperků:
Pokračovat ve čtení „Listopad – měsíc minerálů v Tišnově a v Brně“
Tentokrát šité novinky
Moje žlučníkové trápení je naštěstí za mnou a vše se vrátilo do starých vyjetých kolejí. Večery trávím s jehlou v ruce obložená pytlíky s korálky a realizuju své nápady. Tohle je soutěžní brož s achátem na téma: „Spona, brož či špendlík aneb drobnosti na doladění outfitu.“
Když místo na kosmetice ležíte na operačním stole
Srpen uběhl v podobném duchu jako červenec – tedy střídání práce a víkendů na zahradě. Zvládla jsem pouze ušít jeden náhrdelník a protože část z něho jsem šila na dovolené na zahradě, pojmenovala jsem ho Vzpomínka na dovolenou:
Pokračovat ve čtení „Když místo na kosmetice ležíte na operačním stole“
Summer time
Původně jsem chtěla napsat článek hned, jak budu mít hotový náhrdelník s jaspisem, což bylo začátkem července, ale nějak se ta pauza protáhla, a ejhle, je tu začátek srpna. Prázdniny jsou pro mě obecně nějaké zrychlené – je to tím, že v pátek před obědem už odjíždíme na zahradu a vracíme se v neděli navečer, z těch zbývajících čtyř dnů mám dva dlouhé v práci, to jsem pak večer už mrtvá, a v ty dva krátké se snažím všechno stihnout. Pak není čas na šití a ani na psaní. Takže s velkou pompou jsem ušila za celé dva měsíce jeden náhrdelník a jednu sponku:
