Tímto článkem se vrátím v čase až do května, kdy byla naší noční můrou podlaha v chatě. Celý problém byl opravdu způsobený takovou hloupostí, jako je zakrytí parozábranou, kdy podlaha nedýchala a srážela se tam veškerá vzdušná vlhkost a zbytky vlhkosti ze dřeva. Potvrdili nám to nezávisle tři různí lidé, kteří se zabývají stavbami, a nakonec to uznal i majitel firmy, která nám chatu stavěla. Po prvotním šoku, že máme v chatičce dřevomorku, což se nakonec nepotvrdilo, se dostavilo v různých vlnách a v různé míře zoufalství, co s tím budeme dělat. Nic totiž nešlo podle plánu……
Máme chatu zařízenou nábytkem z masivu a protože se musela celá podlaha vytrhat, vyčistit a vysavovat zaráz, řešili jsme, kam to všechno dáme. Jak na potvoru připadl termín, kdy mohli pánové přijet, zrovna na víkend, kdy jsem byla na Minerálech. Navařila jsem tedy v pátek před výstavou kotel guláše, aby měli veškeré pohodlí a doufala, že to za víkend stihnou, protože všechno bylo vystěhované na terase, a ta navíc není nafukovací a kolem chaty potřebovali ještě asi metr místa, aby ji mohli zvednout a napadené trámy vyměnit. Se stěhováním hodně pomohl přítel mladší dcery a jeho bratr, protože všechno muselo v sobotu ráno ven a podle plánu pak odpoledne zase dovnitř. Když za mnou navečer přijel manžel, aby mě odvezl, už jsem věděla, že je něco špatně. Pán, který se byl na chatu podívat, špatně odhadl čas potřebný na výměnu a chlapíci měli domluvenou na třetí hodinu další zakázku. Navíc místo tří přijeli jen dva. Takže po gulášku se sbalili a odfrčeli a nám zůstalo všechno na terase a ještě se podle předpovědi blížila bouřka. Manžel celou terasu oblepil igelitem, nábytek zabalil do strečky a dělal bouřkovou hlídku. Pánové přijeli zase až v pondělí, ale to už měli bez guláše. Dodělali podlahu, pomohli nastěhovat ty nejtěžší kousky dovnitř a na nás už pak byl zbytek. Na to jsme se chystali další víkend. A co čert nechtěl – v týdnu dostal manžel rýmečku….i přes to se zmobilizoval a jel na zahradu, kde jsme celou sobotu čistili benzinem sprcháč od silikonu, aby se dal znovu poskládat a slepit. Mimochodem, to byla asi nejtěžší věc, kterou jsme z chaty stěhovali – fakt to byla sviňa těžká, která se musela rozebrat do posledního dílu. Dalším oříškem byla kuchyňská linka, taky bestie těžká – hlavně ta deska! Zkrátím to: za dva víkendy byla chata znovu komplet nastěhovaná a do posledního talířku vypucovaná. Musím moc pochválit firmu, která nám chatu stavěla, že se k tomu postavila čelem a podlahu, včetně výměny obvodových a nosných trámků, nám udělala. Sice to nebylo zadarmo, ale cena byla velmi slušná. A já mám tak uklizenou chatičku, jako snad nikdy….
V květnu jsem ještě stíhala v týdnu šít, takže jsem zvládla náhrdelník inspirovaný majestátným dubem v Rešicích:
Tento dub miluju od svého dětství, kdy jsem jezdívala do Rešic na pionýrský tábor, a vždy mě fascinoval svojí rozložitostí, svým stářím a majestátností. To místo má prostě své nepopsatelné kouzlo.
Ušila jsem náhrdelník s měsíčním kamenem pro kolegyňku z práce:
Modrý náhrdelník s vinutkami byl pro další kolegyňku a zrovna i šéfovou v jedné osobě za nádherné keramické číslo na plot:
To by bylo na další vyprávění – v Brně probíhají revize katastru a tak nám po 15 letech vymazali na katastru chatu. To bylo z doby, kdy jsme stavěli novou chatu a měli jsme zažádané o stavební povolení, od té doby sice proběhla kolaudace (němá) a vše jsme řádně užívali, ale na katastru se právě teď probrali… Takže to znamenalo další kolaudaci s návštěvou paní ze stavebního úřadu, nové geometrické zaměření a podání nové žádosti o zapsání do katastru, a tak jsme s velkou slávou dostali nové evidenční číslo. A na to byla potřeba nová cedulka s číslem na plot.
V červnu už jsem se přesouvala více do dílny ke kahanu:
Snažila jsem se jezdit na zahradu na kole i dvakrát týdně a tak to bylo poznat i na fyzičce.
Dařilo se mi už vyšlapat do tří čtvrtin kopce a z kola jsem slízala až v místech, o kterých se mi dříve ani nesnilo.
Jak už jsem se zmínila na začátku článku, na Výstavišti proběhly v květnu Minerály a já si opět musela nakoupit spoustu kamínků:
Růženíny jsem měla na zakázku:
Ušila jsem Barunce dlouho slibované náušnice s amonity:
a udělala náhrdelník, který se tak líbil, že jsem pak šila pro jinou zákaznici podobný:
A jinak jsem vinula a vinula:
Prstýnek byl pro jednu paní, která má ráda květiny:
A abych nedělala jen korálky, uvinula jsem tyto něžné náušnice s kytičkami:
Náušnice jsou z válečků zdobené efektovým sklem:
V dalším článku pak shrnu celé léto, které uteklo ještě rychleji než loni, a to jsem si myslela, že rychleji už to ani není možné…..
Už mi zdejší články chyběly – a nejsem zklamaná, ty vinutky na konci, a ty náušnice, ty jsou nádherné! A taky růženínový náhrdelník a vůbec všechno.
S chatou jen můžu chválit, jak jste šikovní, že jste to měli nastěhované a vystěhované v opravdu rekordním čase. Je to smůla, nějaká stavební chyba a tolik problémů… snad už bude všechno skvělé. Začínám mít pocit, že ten kopec brzo padne taky celý 😉
Eithné, moc děkuji, že jsi nezanevřela na tyto stránky, když se tu tak dlouho nic nedělo, a ještě více děkuji za milý komentář!
Chata byla psycho, ale je to za námi a užili jsme si tam léto.
A kopec – tak až nahoru to nedám, vršek je totiž strašný krpál a musela bych trénovat podstatně více. Ale i tak jsem spokojená a jsem na sebe pyšná, že se posouvám.