Je pravda, že od dubna, kdy počasí trošku dovolilo, se věnuji více vinutí korálků než šití. Je to také způsobeno tím, že u šití mě bolí pravé rameno, což je zvláštní, protože u vinutí, kdy bych si myslela, že je poměrně hodně namáhané, mě nebolí. A bolí tak, že mě to budí i ze spánku. Ale asi to nebolí ještě dost, protože se mi s tím k doktorovi zatím nechce. Také proto mi náhrdelník netrval týden, ale skoro dva. Vybrala jsem krásný zelený jaspis a pojmenovala ho Merlin:
Boj s kahanem
Teploty už trošku povyskočily a tak mohu trávit v dílničce vinutím korálků trošku více času než v březnu a dubnu. Od loňska, kdy jsem začala vinout, svádím boj s nastavením kahanu, aby nebyly korálky začouzené – na podzim to už vypadalo o maličko lépe, ale stejně jsem pořád nedokázala vypozorovat to správné nastavení. Na jaře jsem začínala celý proces znovu a po dvou měsících více či méně začuzených korálků jsem pomalu propadala zoufalství. Hrozně moc mi chyběl nějaký kurz! Úplně začáteční peripetie a obrovské zklamání z práce jsem popsala ve svém březnovém článku. S pocitem, že to musím přece zlomit, jsem si na začátku května vyhradila jeden den na pozorování, co kahan dělá při různém nastavení – vinula jsem šípky, u kterých je to vidět téměř hned a také rychleji chladnou. Sice mi bylo líto plácat drahou červenou barvu na něco, co možná nebude použitelné, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení. A pak to přišlo – šípek byl čistý a já najednou přesně věděla, jaké nastavení musí být:
