Zářijová Kréta a spousta nových šperků

Jak jsem slíbila v minulém článku, navazuji zářím, přestože už máme únor. Protože prezidentské volby byly minulý rok už v lednu, mohli jsme vyrazit na dovolenou až v září tak, jak to máme rádi, což se nám letos nepodaří, protože budou koncem září volby do krajů a tím pádem jsou přípravy v plném proudu a proto logicky dovolenou nedostanu. Už potřetí jsme byli v Matale (pohled na městečko  je na fotce vlevo), která se nachází na jihu Kréty a je tam nádherně.

Pokračovat ve čtení „Zářijová Kréta a spousta nových šperků“

Střípky z léta

Za okny prší a na příští týden slibují brutální mrazy, já se ale vracím ve vzpomínkách do léta. Půl roku uteklo jako voda a přestože jsem strašně chtěla, na článek se našel čas až teď.

Někdy v červnu jsem ušila náhrdelník s labradoritem v tyrkysových barvách a byl to zároveň na hodně dlouhou dobu poslední šitý šperk.

Pokračovat ve čtení „Střípky z léta“

Co s tou podlahou?

Tímto článkem se vrátím v čase až do května, kdy byla naší noční můrou podlaha v chatě. Celý problém byl opravdu způsobený takovou hloupostí, jako je zakrytí parozábranou, kdy podlaha nedýchala a srážela se tam veškerá vzdušná vlhkost a zbytky vlhkosti ze dřeva. Potvrdili nám to nezávisle tři různí lidé, kteří se zabývají stavbami, a nakonec to uznal i majitel firmy, která nám chatu stavěla. Po prvotním šoku, že máme v chatičce dřevomorku, což se nakonec nepotvrdilo,  se dostavilo v různých vlnách a v různé míře zoufalství, co s tím budeme dělat. Nic totiž nešlo podle plánu……

  Pokračovat ve čtení „Co s tou podlahou?“

Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí

V podstatě celý únor jsem si „hrála“ s modrými sodality a snažila se z nich ušít soupravu tak, aby nebyla přezdobená a vhodně doplňovala modré krajkové šaty. Nejprve jsem obšila kabošony sodalitu a různě je mezi sebou kombinovala a zkoušela, jak půjdou k sobě a jaký vlastně tvar bude mít náhrdelník. A tohle je tedy výsledek:

Pokračovat ve čtení „Modrá souprava se sodality a první jarní vinutí“

Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem

Do prosince jsem vjela rychlostí rozjetého vlaku a v podstatě se zastavila až po vánočních svátcích. Nevím, jestli to souvisí s věkem nebo opravdu byl letošní rok v tomto směru výjimečný. Každopádně celým rokem se jako červená nit táhl neodbytný pocit, že nic nestíhám a že dny v kalendáři utíkají jako splašené. Začalo to už v lednu, kdy jsem se začala víc učit na květnové Zkoušky odborné způsobilosti, kdy se s přibližujícím se dnem „D“ přímo úměrně zkracovaly dny a ke konci už mi splynuly do jednoho celku. Pak jsem se trošinku oklepala, ale už tu bylo léto, které uteklo jako voda. Celé září jsem strávila v nemocnici a na neschopence, práce na mě počkala, takže jsem se z toho všeho ještě nevzpamatovala a je tu konec prosince. Ale i tak jsem po večerech něco málo stihla ušít:

Pokračovat ve čtení „Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem“

Listopad – měsíc minerálů v Tišnově a v Brně

Nějak se mi nechce věřit tomu, že už je za námi i ten pošmourný a mokrý  listopad. To je měsíc, který mám z celého roku nejméně ráda. Pořád čekám, že se všechno zpomalí a budu mít čas zalézt pod deku s knížkou nebo si sednout ke korálkům a zpracovat sady vinutých perel, které jsem si nadělala v létě, a opak je pravdou. Den za dnem utíká a já mám stále pocit, že nic nestíhám.

Ale něco jsem přece jen po večerech stihla – pár nových šperků:

Pokračovat ve čtení „Listopad – měsíc minerálů v Tišnově a v Brně“