Moje žlučníkové trápení je naštěstí za mnou a vše se vrátilo do starých vyjetých kolejí. Večery trávím s jehlou v ruce obložená pytlíky s korálky a realizuju své nápady. Tohle je soutěžní brož s achátem na téma: “Spona, brož či špendlík aneb drobnosti na doladění outfitu.”
Když místo na kosmetice ležíte na operačním stole
Srpen uběhl v podobném duchu jako červenec – tedy střídání práce a víkendů na zahradě. Zvládla jsem pouze ušít jeden náhrdelník a protože část z něho jsem šila na dovolené na zahradě, pojmenovala jsem ho Vzpomínka na dovolenou:
Pokračovat ve čtení “Když místo na kosmetice ležíte na operačním stole”
Summer time
Původně jsem chtěla napsat článek hned, jak budu mít hotový náhrdelník s jaspisem, což bylo začátkem července, ale nějak se ta pauza protáhla, a ejhle, je tu začátek srpna. Prázdniny jsou pro mě obecně nějaké zrychlené – je to tím, že v pátek před obědem už odjíždíme na zahradu a vracíme se v neděli navečer, z těch zbývajících čtyř dnů mám dva dlouhé v práci, to jsem pak večer už mrtvá, a v ty dva krátké se snažím všechno stihnout. Pak není čas na šití a ani na psaní. Takže s velkou pompou jsem ušila za celé dva měsíce jeden náhrdelník a jednu sponku:
Květen – opravdu hektický měsíc
Letošní květen stojí za to – i když byl hlavně ve znamení přípravy na zkoušky a učení, tak i přesto moje touha tvořit občas převládla a s výčitkami svědomí jsem si sedla ke kahanu či korálkům. Potřebovala jsem dodělat soupravu s rubíny v zoisitu pro jednu milou zákaznici:
Vinutková sezóna zahájena
Tak, konečně jsem se dočkala, dlouhá zima už je pryč a já mohla zahájit vinutkovou sezónu. Tentokrát na čistém propanu a abych pravdu řekla, rozdíl mezi propanem a propan-butanem nevidím. Ale prý by měl být plamen stabilnější a neměl by se zanášet hořák. Tož uvidíme….
Moje letošní první vinutky:
Do Benešova na otočku, náhrdelník v TOPu a nové šperky
Tentokrát začnu událostí, která se mi stává maximálně jednou za rok -ve středu na titulní stránce Fléru jsem měla v TOPu svůj náhrdelník:
Mám velkou radost, i když své štěstí v této oblasti mám vybráno zase na rok dopředu. Pokračovat ve čtení “Do Benešova na otočku, náhrdelník v TOPu a nové šperky”
Vyhlížení jara a pocit promarněného času
Dny teď utíkají pořád tak nějak stejně – i proto je článek po delší době, než jsem plánovala. Jediné, co stojí za zmínku je, že jsem po téměř dvouleté přestávce vynucené covidem opět začala chodit cvičit. Poprvé jsem se s Port De Bras potkala někdy před 11 lety, kdy to byla novinka. Před tím jsem dva roky chodila na orientální tance, které se mi neskutečně líbily, ale jsem kopyto, které si absolutně nepamatuje choreografie a ladnost pohybů jsem také do vínku moc nedostala, takže bylo velmi rychle rozhodnuto, kterému cvičení dám přednost. Ale pravdou je, že i nadále tíhnu k orientálnímu typu šperků, což je vidět i na tomto náhrdelníku s labradoritem:
Pokračovat ve čtení “Vyhlížení jara a pocit promarněného času”
Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník
Nápad, že pojedeme lyžovat do Schladmingu, jsme upekli v sobotu po obědě, kdy jsme seděli s dcerou a jejím přítelem a probírali novinky. Bylo to spontánní a hrozně rychlé rozhodnutí a do poslední chvíle nebylo jasné, zda pojedeme. Chata byla sice obsazená, ale protože se občas stalo, že některá rodina neprošla PCR testy, rýsovala se možnost, že by mohlo být volno. Dcera si zašla pro jistotu na PCR test v pondělí, já a manžel jsme byli v ochranné lhůtě 90 dnů od prodělání covidu , takže jsme nemuseli (jinak bych asi nikam nejela).
Pokračovat ve čtení “Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník”
Ohlédnutí za rokem 2021
Minulý rok byl pro mě o hodně klidnější než rok předchozí, který byl plný životních změn. V podstatě bych řekla, že se nic nedělo – nastavila jsem si režim v práci, co bych ráda stihla doma a zbylo mi i dost času na tvoření – přes léto jsem pilně pilovala kuličky vinuté nad kahanem, od října pak přišly na řadu šité šperky. Tohle je poslední náhrdelník roku 2021 pojmenovaný Ledové květy, který by se ale spíše měl jmenovat Nenafotitelný:
Jak mi covid změnil plány
Když už jsem začínala doufat, že se letošní Mikulášské Minerály opravdu uskuteční, hodil mi do mých plánů vidle covid. Kde se vzal, tu se vzal – nikdo neví odkud. Teda, vím jen, že ho přinesl manžel (mimochodem dvakrát otečkovaný), ale kde ten k němu přišel, se nám zjistit nepodařilo. Všichni, se kterými se v posledním týdnu viděl, byli zdraví jako řepy, v práci taky nikdo nový s covidem….nechápeme to, ale je to tak. Manžel si poležel tři dny s rýmou a kašlem, v neděli jsem začala kašlat i já – protože spolu spíme v posteli, tak nic divného, prostě rýma, řekli jsme si. Jenže v pondělí jsem neprošla plivavacím testem v práci – byl pozitivní. Ještě na pondělní dopoledne se mi podařil sehnat termín na PCR testy a ty byly také pozitivní. Takže potvrzeno.
