Kouzlo šitého šperku
Tak, konečně jsem se dočkala, dlouhá zima už je pryč a já mohla zahájit vinutkovou sezónu. Tentokrát na čistém propanu a abych pravdu řekla, rozdíl mezi propanem a propan-butanem nevidím. Ale prý by měl být plamen stabilnější a neměl by se zanášet hořák. Tož uvidíme….
Moje letošní první vinutky:
Tentokrát začnu událostí, která se mi stává maximálně jednou za rok -ve středu na titulní stránce Fléru jsem měla v TOPu svůj náhrdelník:
Mám velkou radost, i když své štěstí v této oblasti mám vybráno zase na rok dopředu. Pokračovat ve čtení „Do Benešova na otočku, náhrdelník v TOPu a nové šperky“
Dny teď utíkají pořád tak nějak stejně – i proto je článek po delší době, než jsem plánovala. Jediné, co stojí za zmínku je, že jsem po téměř dvouleté přestávce vynucené covidem opět začala chodit cvičit. Poprvé jsem se s Port De Bras potkala někdy před 11 lety, kdy to byla novinka. Před tím jsem dva roky chodila na orientální tance, které se mi neskutečně líbily, ale jsem kopyto, které si absolutně nepamatuje choreografie a ladnost pohybů jsem také do vínku moc nedostala, takže bylo velmi rychle rozhodnuto, kterému cvičení dám přednost. Ale pravdou je, že i nadále tíhnu k orientálnímu typu šperků, což je vidět i na tomto náhrdelníku s labradoritem:
Pokračovat ve čtení „Vyhlížení jara a pocit promarněného času“
Nápad, že pojedeme lyžovat do Schladmingu, jsme upekli v sobotu po obědě, kdy jsme seděli s dcerou a jejím přítelem a probírali novinky. Bylo to spontánní a hrozně rychlé rozhodnutí a do poslední chvíle nebylo jasné, zda pojedeme. Chata byla sice obsazená, ale protože se občas stalo, že některá rodina neprošla PCR testy, rýsovala se možnost, že by mohlo být volno. Dcera si zašla pro jistotu na PCR test v pondělí, já a manžel jsme byli v ochranné lhůtě 90 dnů od prodělání covidu , takže jsme nemuseli (jinak bych asi nikam nejela).
Pokračovat ve čtení „Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník“
Minulý rok byl pro mě o hodně klidnější než rok předchozí, který byl plný životních změn. V podstatě bych řekla, že se nic nedělo – nastavila jsem si režim v práci, co bych ráda stihla doma a zbylo mi i dost času na tvoření – přes léto jsem pilně pilovala kuličky vinuté nad kahanem, od října pak přišly na řadu šité šperky. Tohle je poslední náhrdelník roku 2021 pojmenovaný Ledové květy, který by se ale spíše měl jmenovat Nenafotitelný:
Když už jsem začínala doufat, že se letošní Mikulášské Minerály opravdu uskuteční, hodil mi do mých plánů vidle covid. Kde se vzal, tu se vzal – nikdo neví odkud. Teda, vím jen, že ho přinesl manžel (mimochodem dvakrát otečkovaný), ale kde ten k němu přišel, se nám zjistit nepodařilo. Všichni, se kterými se v posledním týdnu viděl, byli zdraví jako řepy, v práci taky nikdo nový s covidem….nechápeme to, ale je to tak. Manžel si poležel tři dny s rýmou a kašlem, v neděli jsem začala kašlat i já – protože spolu spíme v posteli, tak nic divného, prostě rýma, řekli jsme si. Jenže v pondělí jsem neprošla plivavacím testem v práci – byl pozitivní. Ještě na pondělní dopoledne se mi podařil sehnat termín na PCR testy a ty byly také pozitivní. Takže potvrzeno.
Tento náhrdelník jsem slibovala asi rok. Jsem hrozná, protože na šití některých věcí musím prostě uzrát, nedokážu šít na povel. Ale o to hezčí náhrdelník je, nebo si to aspoň myslím:
Tak to vypadá, že počasí definitivně ukončilo moje vinutkové snažení. V dílně už je zima a kahan začíná díky vzdušné vlhkosti korálky špinit. Ještě mi sice trocha plynu v bombě zůstala, ale když nejsou korálky čisté, tak to nemá cenu. Zato mám ale shrabanou větší část zahrady, což se taky počítá. Po večerech už zase šiju a toto je hotový náhrdelník, který jsem zmiňovala v minulém článku:
Pokračovat ve čtení „Burza v Tišnově a nějaké nové šperčíky“
Protože po večerech už zase šiju, můžu sem dávat opět nějaké šité šperky a nebudu Vás unavovat jen vinutkami. Od minulého článku přibyl v mém obchůdku na Fléru mimo jiné náhrdelník Už zrají…. (jak jinak, než s mými šípky):
Je středa – venku prší, jsem doma a vařím dýňovou polívku….krásné, slunečné a teplé počasí vystřídalo to pošmourné podzimní. Zítra ale už jdu do práce a docela se tam těším, přestože jsou v pátek a v sobotu volby, kdy budu sedět ve volební komisi a docela mě děsí, co mě tam může potkat. V mezičase po večerech opět šiju a tohle je náhrdelník Cassel s jaspisem:
