Publikováno

Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem

Do prosince jsem vjela rychlostí rozjetého vlaku a v podstatě se zastavila až po vánočních svátcích. Nevím, jestli to souvisí s věkem nebo opravdu byl letošní rok v tomto směru výjimečný. Každopádně celým rokem se jako červená nit táhl neodbytný pocit, že nic nestíhám a že dny v kalendáři utíkají jako splašené. Začalo to už v lednu, kdy jsem se začala víc učit na květnové Zkoušky odborné způsobilosti, kdy se s přibližujícím se dnem „D“ přímo úměrně zkracovaly dny a ke konci už mi splynuly do jednoho celku. Pak jsem se trošinku oklepala, ale už tu bylo léto, které uteklo jako voda. Celé září jsem strávila v nemocnici a na neschopence, práce na mě počkala, takže jsem se z toho všeho ještě nevzpamatovala a je tu konec prosince. Ale i tak jsem po večerech něco málo stihla ušít:

Pokračovat ve čtení „Prosincové ohlédnutí za uplynulým rokem“

Publikováno

Listopad – měsíc minerálů v Tišnově a v Brně

Nějak se mi nechce věřit tomu, že už je za námi i ten pošmourný a mokrý  listopad. To je měsíc, který mám z celého roku nejméně ráda. Pořád čekám, že se všechno zpomalí a budu mít čas zalézt pod deku s knížkou nebo si sednout ke korálkům a zpracovat sady vinutých perel, které jsem si nadělala v létě, a opak je pravdou. Den za dnem utíká a já mám stále pocit, že nic nestíhám.

Ale něco jsem přece jen po večerech stihla – pár nových šperků:

Pokračovat ve čtení „Listopad – měsíc minerálů v Tišnově a v Brně“

Publikováno

Summer time

Původně jsem chtěla napsat článek hned, jak budu mít hotový náhrdelník s jaspisem, což bylo začátkem července, ale nějak se ta pauza protáhla, a ejhle, je tu začátek srpna. Prázdniny jsou pro mě obecně nějaké  zrychlené – je to tím, že v pátek před obědem už odjíždíme na zahradu a vracíme se v neděli navečer, z těch zbývajících čtyř dnů mám dva dlouhé v práci, to jsem pak večer už mrtvá, a v ty dva krátké se snažím všechno stihnout. Pak není čas na šití a ani na psaní. Takže s velkou pompou jsem ušila za celé dva měsíce jeden náhrdelník a jednu sponku:

Pokračovat ve čtení „Summer time“

Publikováno

Vyhlížení jara a pocit promarněného času

Dny teď utíkají pořád tak nějak stejně – i proto je článek po delší době, než jsem plánovala. Jediné, co stojí za zmínku je, že jsem po téměř dvouleté přestávce vynucené covidem opět začala chodit cvičit.  Poprvé jsem se s Port De Bras potkala někdy před 11 lety, kdy to byla novinka. Před tím jsem dva roky chodila na orientální tance, které se mi neskutečně líbily, ale jsem kopyto, které si absolutně nepamatuje choreografie a ladnost pohybů jsem také do vínku moc nedostala, takže bylo velmi rychle rozhodnuto, kterému cvičení dám přednost. Ale pravdou je, že i nadále tíhnu k orientálnímu typu šperků, což je vidět i na tomto náhrdelníku s labradoritem:

Pokračovat ve čtení „Vyhlížení jara a pocit promarněného času“

Publikováno

Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník

Nápad, že pojedeme lyžovat do Schladmingu, jsme upekli v sobotu po obědě, kdy jsme seděli s dcerou a jejím přítelem a probírali novinky.  Bylo to spontánní a hrozně rychlé rozhodnutí a do poslední chvíle nebylo jasné, zda pojedeme. Chata byla sice obsazená, ale protože se občas stalo, že některá rodina neprošla PCR testy, rýsovala se možnost, že by mohlo být volno. Dcera si zašla pro jistotu na PCR test v pondělí, já a manžel jsme byli v ochranné lhůtě 90 dnů od prodělání covidu , takže jsme nemuseli (jinak bych asi nikam nejela).

Pokračovat ve čtení „Lyžovačka ve Schladmingu a soutěžní náhrdelník“