Původně jsem chtěla napsat článek hned, jak budu mít hotový náhrdelník s jaspisem, což bylo začátkem července, ale nějak se ta pauza protáhla, a ejhle, je tu začátek srpna. Prázdniny jsou pro mě obecně nějaké zrychlené – je to tím, že v pátek před obědem už odjíždíme na zahradu a vracíme se v neděli navečer, z těch zbývajících čtyř dnů mám dva dlouhé v práci, to jsem pak večer už mrtvá, a v ty dva krátké se snažím všechno stihnout. Pak není čas na šití a ani na psaní. Takže s velkou pompou jsem ušila za celé dva měsíce jeden náhrdelník a jednu sponku:
Sponka byla do soutěže Klubu šitého šperku na Fléru. Podmínkou bylo použití knoflíku s vážkou:
O co méně šiju, o to více vinu:
Zkouším prstýnky, ale přestože vypadají jednoduše, je to pěkná fuška – asi nejhorší je navinout na ten tlustý mandrel sklo tak, aby bylo navinuté rovně a rovnoměrně tlustě. Pak se musí opatrně rozmáčknout, aby se nestrhla vrstva ze separační hmoty, někdy to docela pálí a stejně je jakš takš podařený asi každý šestý prstýnek.
Jako novinku mám kapkové náušnice:
Když bych měla shrnout červen a červenec, tak jsem se rozhodně nenudila. Jako první asi zmíním třídní sraz po třiceti letech od maturity – některé spolužáky jsem neviděla opravdu celých 30 let! Bylo to super, všichni vypadali víceméně stejně a s některými člověk navázal, jako by tam ani nebyla taková dlouhá pauza. Poslední sraz byl před pěti lety. Užila jsem si to, i když jsem jela domů už v jedenáct. Příště si domluvím odvoz na později.
Další fajn akcí byly Hostýnské vrchy a hrad Lukov spojené s příjemným posezením u přátel až dlouho do noci.
Na chatě jsme oslavili trojité narozeniny – užila jsem si to i přes dvoudenní maraton v chystání různých dobrot. Mám tyhle rodinné a společně strávené chvíle moc ráda.
Pár setkání s přáteli, které mám ráda, a které nevidím zase tak často, a na konci července skoro dvoutýdenní dovolená na Krétě. V Matale, malém a ospalém městečku na jihu Kréty, jsme byli již před třemi lety a už tehdy jsme si s manželem řekli, že bychom se sem rádi ještě jednou vrátili. Po letošní dovolené máme pocit, že už jinam jezdit ani nebudeme….
Pověstná a trochu odlehlá pláž Red beach, kam se jde přes vápencový hřeben s nádhernými výhledy po kamzičí stezce. Rozhodně to chce dobré boty, slečny v žabkách měly trošku problém. Na vedlejší fotce přímo Red beach – před třemi lety to byl jen čistý písek a sem tam větší balvan, pláž byla širší a přišla mi větší. Teď byla zasypaná kameny a protože jsme na ní byli ráno jako první, mohli jsme si vybrat nejlepší místečko. Do zhruba jedenácti jsme na ní byli většinou sami, pak se začali trousit další návštěvníci toužící po klidu a nerušeném koupání v moři.
Takové pohledy jsme si užívali každé ráno a odpoledne, když jsme vyfuněli v tom horku nahoru. Na poslední fotce pohled na hlavní matalskou pláž, kde jsme byli jen první den a chodili se sem dívat každý večer na západ slunce.
Úžasná, odpočinková dovolená mezi příjemnými lidmi a v krásné přírodě. A pak přijedete domů, po cestě z letiště si nakoupíte a doma zjistíte, že nákup nemáte kam dát, protože mezitím, co jste si užívali na dovolené, se vaše lednička odebrala do věčných lovišť….takže takový rychlý návrat do reality všedního dne.