Vinutková sezóna zahájena

Tak, konečně jsem se dočkala, dlouhá zima už je pryč a já mohla zahájit vinutkovou sezónu. Tentokrát na čistém propanu a abych pravdu řekla, rozdíl mezi propanem a propan-butanem nevidím. Ale prý by měl být plamen stabilnější a neměl by se zanášet hořák. Tož uvidíme….

Moje letošní první vinutky:

Shlédla jsem se ve zlatém avanturínu, naučila se dělat nitě a proto je většina korálků s těmito třpytkami. Také jsem mohla vyzkoušet mandrel na prstýnek – je sice zatím malý, ale třeba bude časem i větší. A není to tak jednoduché, jak by se možná mohlo zdát – navinout sklovinu rovnoměrně na celý tak tlustý obvod chce trošku tréninku. Musím to ještě vychytat. Korálky na přání se spirálkami mě také svojí obtížností překvapily.

Zařadila jsem do své nabídky náhrdelníky na hadince z nerezové oceli – snad se budou líbit:

Zatím jsem byla na zahradě ( čti v dílně)  jen pětkrát. Protože loni jsem kvůli vinutkám šidila zahrádku, tak letos jsem si nastavila pravidlo, že do dílny můžu v týdnu za odměnu, když si na zahradu dojedu na kole, a víkendy patří práci na zahradě. A když není hezky, protože na vinutí potřebuji aspoň tak 12 stupňů, tak se učím na květnové zkoušky.  Jenže toto od příštího týdne skončí a už se budu jen učit….. Konec května se totiž nemilosrdně blíží.

Zkouším zapracovat murrinky – to jsou ty růžičky, a stále mi to nejde tak, jak bych chtěla. Korálek trvá dlouho a výsledek je nejistý.

Miluju to, když se ráno probudím se sluníčkem, mám krátký den (úterý nebo čtvrtek) a já vím, že v půl jedenácté už můžu sednout na kolo a s větrem ve vlasech frčím na zahradu – pravda, celá cesta tam je do kopce a těch 40 minut funím jak sentinel, ale to blaho, když si pak kolem půl dvanácté ohřeju na zahradě oběd, sednu si do lehátka na sluníčko a za zpěvu ptáků obědvám (než povyroste tráva a rozjedou se sekačky). To je čistá euforie.  Pak se přesunu do dílny a čtyři hodiny z ní nevylezu – sedím u kahanu a svět kolem mě přestává existovat. Než vychladnou korálky, udělám něco málo na zahradě  a je čas jet domů.

První dva korálky mají zapracované zirkony. Kdysi jsem dostala docela drahou propisku, která v sobě měla krásné zářivé zirkonky z Preciosy, tak mě nenapadlo nic jiného, než že ji rozkuchám a zirkony použiju do korálků. Ale asi to byly nějaké jiné kamínky, přestože vypadaly stejně, protože se k mému zklamání rozpustily a v korálku nechaly jen špinavé šmouhy. Takže teď nemám ani propisku, ani použitelné zirkony…..kdo chce moc, nemá nic.

Zatím poslední vinutky ze čtvrtka. (Pokořila jsem na kole svůj nejvzdálenější bod, kde slízám z kola, a kolo už jen do kopce tlačím. Tak mám radost, takové moje malé vítězství):

Minulý týden byly Velikonoce, což byla příležitost k trošku svátečnějšímu nedělnímu obědu – domácí nudle jsem od minula vychytala a vypadají už jako nudle, a ne jako klacky, a dortík sice nevypadá jako na receptu, ale všem moc chutnal.

Za ten měsíc od posledního článku jsem také něco ušila:

Dvě brožky a prstýnky na přání:

Pro jednu dlouholetou zákaznici jsem dodělávala sponku, která se má hodit k náhrdelníku, ale měla tam být i modrá barva k šatům:

A pak další sponka, která se měla hodit k jinému náhrdelníku, který jsem ale nešila já:

Celý příští týden mám místo Benešova on-line přednášky, tak na mě asi dolehne depka z toho, jak se mílovými kroky blíží den “D”.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *