Mezi šípkovými růžemi

Tohle je přesně ten typ náhrdelníku, který si žije svým životem a nějaké plány, jak by měl vypadat, zůstaly jen v představách. Prapůvodní myšlenka byla, že obšiju tento magicky zelený chromchalcedon a všude okolo něj budou jen kvítky, které přejdou do spirálek se zapínáním, pak jsem přidala onu spirálu, která měla držet tvar náhrdelníku, a ušila dva šípkové květy, protože měly něžné barvy, které se hodily k té krásné zelené… Ale v ten okamžik se mi to úplně nezdálo jako dobrý nápad, tak přibyly i lístky šípkových růží a byl z toho šípkový keř…..

Pokračovat ve čtení “Mezi šípkovými růžemi”

Náhrdelník Loretta a náušnice Taina

Dnes Vám představím náhrdelník Loretta s měsíčním kamenem a náušnice Taina se skleněnými kabošonky v petrolejové barvě.

Loretta patří k těm jednodušším náhrdelníkům určeným ke každodennímu nošení do práce nebo kamkoliv jinam.  Obyčejné jednobarevné tričko nebo halenku rázem povznese na neotřelý model. Chce to jen vyzkoušet….

Pokračovat ve čtení “Náhrdelník Loretta a náušnice Taina”

Sutaškové náušnice pro Týnku

Když si loni někdy v září zakoupila moje mladší dcerka krásné vínové plesové šaty, ve kterých vypadá jako princezna, hned se se mnou domlouvala na sutaškových náušnicích. Původně jsem plánovala, že je nadělí pod stromeček Ježíšek, ale zoufale se mi do nich nechtělo – je to piplavá práce náročná na přesnost a já sutašky držela naposledy někdy před dvěma lety, kdy jsem si šila svoje náušnice. Navíc to nehořelo, protože plesová sezóna kvůli C19 letos stejně asi nebude.

Pokračovat ve čtení “Sutaškové náušnice pro Týnku”

Náhrdelník Tori

Doma ve své sbírce mám několik speciálních kabošonů, které si žádají trošku víc než jen obyčejné obšití.  Zaprvé jsou dražší a zadruhé jsou zajímavé svojí kresbou. Také se s nimi nerada loučím. Mezi takové moje přepýšky patří i simbircit z Ruska:

Pokračovat ve čtení “Náhrdelník Tori”

Čas letí jako splašený

Je to k nevíře, ale už je za námi i Štědrý den! – a to jsem měla představu, že na blog napíšu minimálně každý měsíc alespoň jeden článek, kdy shrnu celý měsíc a dám sem šperky, které jsem ušila. Budu se muset polepšit.

Musím se pochlubit – prodala se mi moje první samostatná vinutka – bouchli jsme doma šampíčko, protože na to, že jsem se vše učila sama, to považuji za neskutečný úspěch:

Pokračovat ve čtení “Čas letí jako splašený”

Nový začátek – blog a vinutky

Musím moc poděkovat svému sluníčku  – Barborce, že se ujala vytvoření mého nového blogu a tím mi vytrhla trn z paty. Starý blog, který jsem měla na epona.svetu.cz, pro mě totiž ztratil smysl poté, co jsem v galerii vyčerpala místo a už mi tam nešly přidávat další fotky mých šperků.

Za ten téměř rok, kdy jsem přidala na starý blog poslední článek, se toho poměrně dost událo – a teď nemyslím jen covid, který určitě převrátil život naruby většině z vás. Začalo to tím, že jsem od svého (v té době již bývalého) šéfa dostala k Vánocům kahan, a protože se také již definitivně loučil před odchodem do důchodu, tak to byl zároveň i dárek rozlučkový. O tom, že budu mít svoji dílnu na vinutky jsem snila nějakých 8 let –  od té doby, co jsem byla poprvé s rodinou na dovolené v Jizerkách a viděla naživo, jak nad plamenem ze skleněných tyčinek vznikají vinuté perle. No, a tím, že jsem dostala kahan, se vše dalo do pohybu. Po Velikonocích jsme podnikli poslední pokus o koupi zanedbaného pozemku, který sousedí s naší zahradou. Základy jejich chaty by byly perfektní základy mé dílny. Bohužel sousedi si zahradu chtějí nechat, tak jsme museli vymyslet náhradní řešení. Zkrátím to: po počátečních peripetiích s úřady, kdy jsou povoleny jen stavby do velikosti 2 x 2 m ( i přesto se v okolí staví, jen načerno), přestože se jedná o dřevěnou chatku bez kamenných základů, jsem díky manželovi ( a za to mu patří opravdu velký dík!) mohla na konci července poprvé zapálit kahan ve své vysněné nové dílně!

Pokračovat ve čtení “Nový začátek – blog a vinutky”