Ne, opravdu se neflákám…..

Slibně nastartovanou frekvenci sem napsaných článků jsem bohužel přerušila. Samozřejmě, že jsem nepřestala šít úplně, jen asi poslední týden mi jehla a korálky nic neříkaly. I ty vinutky jsem musela o víkendu oželet – prostě byly na programu důležitější a neodkladnější věci.

Na konci února mě totiž moje šéfová přihlásila na zkoušky pro výkon činnosti na úseku voleb, což obnáší písemnou a ústní zkoušku na Krajském úřadě. Dostala jsem okruh 40 otázek, které jsem si musela ve “volných” chvílích zpracovat – jednalo se především o nastudování zákonů ke všem  typům voleb, což jsem činila hlemýždím tempem zhruba jednu otázku denně. Zpočátku jsem si to nějak nepřipouštěla, jenomže ke konci čas jakoby zrychloval. Po Velikonocích jsem měla vypracované téměř všechny otázky (asi ke třem jsem toho moc neměla, ale budiž), jenže jsem se je také musela naučit – a to se ukázalo jako kámen úrazu. Když jsem byla  ještě mladá, tak mi všichni  říkali, jak už to do hlavy v tomto věku těžko leze, jak si nemůžou nic zapamatovat, a já se tomu smála a říkala si, že to přece nemůže být tak hrozné – ano, přátelé, je to opravdu hrozné!  moje mozkové buňky naprosto zlenivěly, přestože jsem si to nebyla ochotná připustit. Navíc byl krásný jarně teplý víkend – to mě nikdo doma neudrží, zvlášť když je na zahradě tolik práce, která se prostě musí udělat co nejdřív! Takže se přiznám, o víkendu jsem se na učení ani nepodívala, a pak už toho času moc nezbývalo.  Hrubě jsem to podcenila, od pondělí jsem se učila už každý večer, ale i tak jsem měla dneska na zkoušce pocit, že neumím vůbec nic. Sice jsem prý měla nejlepší test (na zkoušce nás bylo pět), ale 5 špatně zodpovězených otázek ze 30 zase za takovou výhru nepovažuji (a to i přesto, že jedna otázka mi utekla jen kvůli nepozornosti, jinak jsem ji věděla). Na ústní zkoušku jsem si vybrala celkem dobré otázky (byly tři) , takže se to dalo. A musím říct, že všechny tři zkoušející paní byly velmi příjemné, nicméně i tak jsem se stresu nedokázala úplně zbavit. Až mě chvílemi přepadaly kacířské myšlenky, jestli jsem na podzim udělala dobře, když jsem změnila místo….A to mě ještě čeká všemi obávaná Zkouška odborné způsobilosti  v Benešově, proti které tahle byla procházka růžovou zahradou! A pak že úředníci nic nedělají a nemusí nic umět ani vědět….. Tak, a teď už ke šperkům:

Nové náušnice se skleněnými kabošony – tento typ šiju asi nejraději.

Brož Safina, která byla zmíněná v minulém článku, se hned prodala, což mi udělalo velikou radost. Abych doplnila sortiment, ušila jsem jinou, tentokrát s labradoritem:

Kombinace mých uvinutých korálků a šitých spirálek z rokajlu:

     

I na vinutky přišla řada – to jsou ty na tom horním obrázku. Bohužel stále bojuji s nastavením kahanu a většina korálků je začouzených. Blbé je, že to člověk zjistí až v okamžiku, kdy tahá vychladlé kuličky z chladícího substrátu, což je zhruba za hodinu. A mezitím se snaží uvinout korálky, které jsou pak stejně nepoužitelné.  Na druhou stranu je potěšující, že mi konečně nepraskají korálky s mosaznými pilinami, které dělají ty krásné bublinky. Mám je i ve fialové.

Příští článek bude věnovaný velké soupravě s těmi hnědými kameny z minulého článku. Tu jsem totiž za tu dlouhou dobu také už zvládla došít.

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *