Teploty už trošku povyskočily a tak mohu trávit v dílničce vinutím korálků trošku více času než v březnu a dubnu. Od loňska, kdy jsem začala vinout, svádím boj s nastavením kahanu, aby nebyly korálky začouzené – na podzim to už vypadalo o maličko lépe, ale stejně jsem pořád nedokázala vypozorovat to správné nastavení. Na jaře jsem začínala celý proces znovu a po dvou měsících více či méně začuzených korálků jsem pomalu propadala zoufalství. Hrozně moc mi chyběl nějaký kurz! Úplně začáteční peripetie a obrovské zklamání z práce jsem popsala ve svém březnovém článku. S pocitem, že to musím přece zlomit, jsem si na začátku května vyhradila jeden den na pozorování, co kahan dělá při různém nastavení – vinula jsem šípky, u kterých je to vidět téměř hned a také rychleji chladnou. Sice mi bylo líto plácat drahou červenou barvu na něco, co možná nebude použitelné, ale přišlo mi to jako nejlepší řešení. A pak to přišlo – šípek byl čistý a já najednou přesně věděla, jaké nastavení musí být:
Ne, opravdu se neflákám…..
Slibně nastartovanou frekvenci sem napsaných článků jsem bohužel přerušila. Samozřejmě, že jsem nepřestala šít úplně, jen asi poslední týden mi jehla a korálky nic neříkaly. I ty vinutky jsem musela o víkendu oželet – prostě byly na programu důležitější a neodkladnější věci.
Náhrdelník Dia a radosti i strasti současného bytí
Náhrdelník Dia byl hotový už minulý týden, ale chuť vypsat se ze svých dojmů a emocí je až dnes.
Pokračovat ve čtení „Náhrdelník Dia a radosti i strasti současného bytí“
Čas letí jako splašený
Je to k nevíře, ale už je za námi i Štědrý den! – a to jsem měla představu, že na blog napíšu minimálně každý měsíc alespoň jeden článek, kdy shrnu celý měsíc a dám sem šperky, které jsem ušila. Budu se muset polepšit.
Musím se pochlubit – prodala se mi moje první samostatná vinutka – bouchli jsme doma šampíčko, protože na to, že jsem se vše učila sama, to považuji za neskutečný úspěch:
Vinu, vinu, vinu……..
Už v minulém článku jsem se zmínila, že tento rok je u mě rokem přelomovým – kromě splněného snu v podobě dílničky na vinutky se mi ještě podařilo změnit zaměstnání. Od září jsem začala pracovat na vysněný zkrácený úvazek. Jak s oblibou říkám: sny se prostě plní.
Nový začátek – blog a vinutky
Musím moc poděkovat svému sluníčku – Barborce, že se ujala vytvoření mého nového blogu a tím mi vytrhla trn z paty. Starý blog, který jsem měla na epona.svetu.cz, pro mě totiž ztratil smysl poté, co jsem v galerii vyčerpala místo a už mi tam nešly přidávat další fotky mých šperků.
Za ten téměř rok, kdy jsem přidala na starý blog poslední článek, se toho poměrně dost událo – a teď nemyslím jen covid, který určitě převrátil život naruby většině z vás. Začalo to tím, že jsem od svého (v té době již bývalého) šéfa dostala k Vánocům kahan, a protože se také již definitivně loučil před odchodem do důchodu, tak to byl zároveň i dárek rozlučkový. O tom, že budu mít svoji dílnu na vinutky jsem snila nějakých 8 let – od té doby, co jsem byla poprvé s rodinou na dovolené v Jizerkách a viděla naživo, jak nad plamenem ze skleněných tyčinek vznikají vinuté perle. No, a tím, že jsem dostala kahan, se vše dalo do pohybu. Po Velikonocích jsme podnikli poslední pokus o koupi zanedbaného pozemku, který sousedí s naší zahradou. Základy jejich chaty by byly perfektní základy mé dílny. Bohužel sousedi si zahradu chtějí nechat, tak jsme museli vymyslet náhradní řešení. Zkrátím to: po počátečních peripetiích s úřady, kdy jsou povoleny jen stavby do velikosti 2 x 2 m ( i přesto se v okolí staví, jen načerno), přestože se jedná o dřevěnou chatku bez kamenných základů, jsem díky manželovi ( a za to mu patří opravdu velký dík!) mohla na konci července poprvé zapálit kahan ve své vysněné nové dílně!
