V novém domečku

Nemůžu tomu uvěřit, že už je za námi půlka prázdnin! Hrozně to letí, obzvlášť, když je pořád co dělat. A to v domečku rozhodně je! Kromě zařizování jsem si našla i čas na šití, protože mi to už chybělo. Tohle je souprava na přání k letní červené sukni s puntíky, ale dělala parádu i v zimě:

Náušnice nesmí chybět:

V čase se teď trošku vrátím do ledna – statečně jsem se prala tři dny v týdnu ráno s pocitem, že do práce autem sama po tmě prostě nepojedu, a paradoxně se těšila na úřední dny, kdy mě vozil manžel. A každý den, kdy jsem zvládla v pořádku obě cesty, jsem byla na sebe patřičné hrdá, že přece nejsem zase taková srágora… Sice stále do auta nesedám úplně nadšeně, ale už to není problém, za což jsem hrozně moc ráda.

Brož Lorna a nádherným labradoritem:

Jedny droběny jako dárek:

Někdy v půlce února jsme začali poptávat výměnu okna v mé budoucí dílně a manžel začal pracovat na probourání dveří mezi garáží a dílnou. Dílnu budu mít totiž v předchozí posilovně, kde nebylo otvírací okno, které já k práci s kahanem potřebuji kvůli kyslíku a přístup byl jen zvenku. Tak nějak jsem předpokládala, že větší problém budou dveře, ale nemohla jsem se mýlit víc! Dveře – a jaké dveře! – prostě nádhera! byly hotové za měsíc, na okno jsme čekali do června! Šlo to přes tři firmy/řemeslníky, přehazovali si to jako horký brambor, až jsem se teda v červnu dočkala. Přijeli, vysadili staré okno, nasadili a zapěnovali nové a odjeli. Stálo balík, ale se zapravením si musel pohrát už manžel, který ale není zedník, to oni prý nedělají. Takže na druhý pokus se mu to nádherně povedlo (u prvního to nezafilcoval a bylo to hrozně hrubé) a já měla na konci června konečně dílnu. Už jsem se těšila, že brzy zapálím kahan, od loňského října mám prostě absťák, jenže jsem si vymyslela ještě žaluzie. Tak se čekalo další dva týdny na žaluzie…a dva dny zpátky, kdy jsem se teda šla konečně nastěhovat, jsem zjistila, že se mi hrozně zdul plech, který jsem měla pod kahanem, takže se uvedení do provozu zase o týden posouvá. Protože dovolené! Pro plech se totiž bude muset zajet do Zlína. Ta dílna je prostě začarovaná!

Opožděný dárek pro kolegyňku k narozeninám:

Na jaře spoustu času zabraly zahradnické práce, jak na naší staré zahradě, tak na nové. Člověk by se potřeboval rozpůlit nebo raději natřetit….Takže přes týden do práce, o víkendu zahrada, občas tu byla dcera s mrňouskem na 3-4 dny, nějaký úklid doma, abychom tu nežili jako špindíry, prostě jsme v jednom kole. Předzahrádka už zase vypadá, jako by tu nikdo nebydlel…..třeba se teď během mé dovolené dočká.

Na tento náhrdelník si paní počkala rok a půl. Já prostě nedokážu šít na povel, musím na to mít náladu a chuť. A je tam naprosto exkluzivní kámen – krásně třpytivý muskovit:

Další soupravička na přání, tentokrát jsem byla limitovaná cenou, takže se jedná o jednoduchou soupravu, ale i tak krásnou:

Další velká změna v mém životě se odehrála na začátku července. Okolnosti tomu chtěly a dotlačily mě ke změně zaměstnání, ke které bych se jinak asi těžko odhodlávala. To byl druhý okamžik, kdy jsem na sebe byla pyšná, protože i přes můj věkový handicap jsem pozici na obchodním oddělení získala zrovna já. Mám to teď do práce přesně 6 minut autem. Nevýhodou je plný úvazek. Vždy je něco za něco. Zatím se v tom pěkně plácám, ale to se poddá.

Souprava inspirovaná seriálem Verssailes (shatuckit, velké říční perly a tyrkenitové korálky):

Jednoduchá podzimní brož s jaspisovým listem:

V půlce června, kdy jsem vybírala dovolenou ještě v původním zaměstnání, jsme strávili krásný týden v Jeseníkách. Po letech jsme se vrátili na chatu, kam jsme jezdívali v létě i v zimě s dalšími dvěma rodinami, když byly děti malé. A říkali jsme si, že se sem jednou vrátíme až s vnoučátky. A je to tu! S Renatkou jsme zvládli i nějaké výlety a moc jsme si to užili! Dokonce jsem se tam neplánovaně poznala i s milou Eithné, což byl bonus navíc.

Souprava s chalcedonem, říčními perličkami v různých barvách a šitými drobnými kvítky:

Zklamání z toho, že nemůžu dělat vinutky jsem si kompenzovala zpracováváním korálků, které jsem uvinula loni:

Zrovna se mi to hodilo, protože hned první červencový víkend jsem byla se šperky na Sovinci, a tak jsem měla co nabídnout. Naprosto skvělá třídenní akce s úžasnými lidmi a skvělou atmosférou. I můj manžel si to užil, a to je co říct! Příští rok pojedeme zase!

Dva týdny po Sovinci jsme u nás oslavili trojité narozeniny, takže jsem v neděli totálně odpadla. Byl to náročný víkend, ale všichni byli spokojení, až na Barču s Renatkou, které byly zrovna nemocné. Vynahradí si to zítra, protože tu budou nějaké čtyři dny. Uvaříme si něco dobrého, budeme chodit na procházky, Barča si odpočine a já si užiju naše nejmenší sluníčko.

Poslední dobou se zase věnuju víc šití, mám nádherné kameny, které mě k sobě vábí jako světlo noční můru. Tohle je jeden z nich – serafinit, o kterém se říká, že jsou to křídla serafů:

A tohle je nejnovější přírůstek do rodiny šitých šperků – náhrdelník pojmenovaný Kousek nebe. Když jsem totiž měla tento larimar v ruce, připomínal mi nebe s mraky.

Miluju náš domeček, miluju večerní posezení a pozorování západů slunce, miluju sledování ptáčků v zahradě, prostě stále nemůžu pochopit, že se sen stal skutečností a my bydlíme v domečku s krásnou zahradou!